Tak většina pejsků už má svoje nové páníky. Jen se ještě neví, který kam půjde, protože se nemohou rozhodnout, kterého vlastně chtějí. Já se jim vůbec nedivím,  ti kluci flekatí jsou krásní všichni. Stávají se z nich neposedné

Ne, že bych se o svoje potomstvo starala zle, ale moje panička naznala, že by mě asi celou sežrali a tak začala dokrmovat. Pejskům už rostou zoubky, tak že mě to kojení i bolí a drápky jaké ostré mají. Vlastně jsem i moc ráda, že už jejich

To je neuvěřitelné jak nám to utíká. Sledovat ty moje prďolky je naprosto úžasné....jak začínají více a více poznávat svět. Dokonce už přelézají přes okraj porodního boxu a vydávaní se na průzkumné výlety. Většinou, ale cestou někde usnou a když se probudí jsou zmatní a ztracení a začnou křičet jak kdyby jim hlavu někdo trhal...To pak musí přiběhnout panička a dát je zase k bráškům. Takže máme tři týdny a je to vážení.

Tak kluci moji poznají i jinou chuť než jen mlíčko. Se stářím dvou týdnů přichází první odčervení. Tak pěkně jeden po druhém. Stříkačku pěkně do koutku. Stříknout jeden dílek a podržet tlamičku aby to spolkli. Moc se netváří teda. Chuť asi nic

Utíká to utíká, moji kluci mají už 14 dní . Dokonce jsou  tři zamluvení, zatím není jasné kteří kluci už mají nové páníky, protože se čeká na osobní návštěvu a na to koho si páníčči vyberou:o)Dnes byl zase den vážení. Ne, že by to moje štěněcí děti zrovna milovali, ale je to potřeba aby bylo jasné, jak nám rostou. Takže jeden po druhém šup, šup na váhu a zapózovat před foťákem.

       Musím Vám říct, že ty moje psí děti jsou ty nejkrásnější a nejšikovnější psí děti na světě. Teď si říkáte, no jasně, to si myslí každá máma o svých dětech, ale ty moje opravdu jsou. Jen považte

Moc jsem se těšila, až mě ti moji potomci uvidí. Každý den jsem se koukala, zda už se náhodou očičko nepootevřelo....až v sobotu to přišlo......konečně ...Pejsci už vidí. Očka se klubala pomalu a nenápadně a pejsci začínají objevovat

První týden života mých malých drobečků je za námi. Kluci rostou jako z vody. Někdy mám pocit, že mě sní a tak už jim sem tam musím utéct. Na chvilku si odpočinout a vydechnout. Panička je hlídá a váží tak aby věděla jak přibírají. I při krmení je hlídá. Ty vypasenější dává k předním strukům, jak říká to naše člověčí štěně malé dojáky a ty hubenější směruje k těm

Druhý den po porodu, je den, stříhání ocásků. I u nás doma se začalo mluvit o tom, zda ocásky nechat, či dát pryč. Tajně jsem doufala, že moje panička bude mít rozum a ocásky mým psím dětem nechá. Nakonec se panička přece jen rozhodla, ocásky dát pryč. Marně jsem se snažila jí říci ,jak

Díru už mám vyhloubenou, struky se mi plní mlíkem, už by to mohlo přijít. Jinak se opravdu neunesu. Panička začala uklízel mou místnost, celou jí umyla a vyšplíchala takovým divně páchnoucím

A přišlo jaro a přišlo hárání.......tak panička pečlivě odpočítávala dny a desátý den vyšel na sobotu. Už aby to bylo, už to na mě zase šlo, chtěla jsem utíkat a utíkat. V sobotu jsme nasedli celá rodina do auta a vydali se na cestu za ženichem, jeli jsme docela daleko, ale ta cesta se vyplatila...Hned jak jsme se poprvé očuchali, jsme věděli, že to půjde. Můj ženich Roneček byl načesaný, vykoupaný, navoněný. Napřed jsem si trošku hráli a oňufávali si ouška, teda on oňufával ta moje...byl ze mě celý pryč a pak jsme se spojili. Byli jsme svázaní 15 minut. Doma jsem odpočívala , moc dobře jsem já věděla, že se to podařilo. Jenže jsem byla jediná, která to věděla. Panička mě stále prohlížela a pozorovala, kolik jím a jak se chovám. Dostávala jsem mnohem lepší papání a byla jsem hýčkaná, zvláště když i panička zjistila, že se jsem březí. Musím Vám teda povědět, je to pěkná hokna být březí. U fenek je březost 63 dnů. Už v polovině jsem se sotva unesla. Chtělo se mi stále čurat a ani pořádně najíst jsem se nemohla, protože jsem pak ublinkávala....Nic moc teda. Navíc ten máš kocour mě stále otravoval, chtěl si hrát nebo co. Taky mě začala trápit otázka, kam jako ty štěněcí mimina porodím......Musím jim vyhrabat pelíšek a tak jsem se dala do hrabání. Vždy jsem vyhloubila díru a zdála se být dobrá, ale nakonec jí vždy něco chybělo a tak jsem hrabala a hrabala a hrabala...Nakonec jsem si našla úžasné místo ve dřevníku a u naskládaných polen jsem si vyhloubila tu pravou a jedinou dobrou díru.Tak tady to bude nejlepší.

PS: Na fotce se můžete podívat na mého ženicha ...no není k sežrání.....

A život frčel dál přišlo moje první háraní a já zjistila, že už nejsem štěně, ale dospělácká fena. Měla jsem takovou radost, že už jsem dospělá ženská, ale řeknu Vám, není o co stát. Panička mě začala hlídat, ani na procházku se mnou nešla....Na

Já jsem se narodila 6.6.2005. Krásné datum , že. Jmenuji se Nina od Radechovky..Měla jsem krásný domov zahradu a dřevěný dům ,který byl jen pro mě a mé brášky a sestřičky a mou mámu......Pak přišla úplně cizí paní a pán, napřed si s námi