Učíme se chodit

       Musím Vám říct, že ty moje psí děti jsou ty nejkrásnější a nejšikovnější psí děti na světě. Teď si říkáte, no jasně, to si myslí každá máma o svých dětech, ale ty moje opravdu jsou. Jen považte mají 12 dnů a už vidí, sedí a z plazení se stává velice vratká chůze. Nožičky ještě neposlouchají , jak by měly a to bříško je tak těžké, ale pár kroků už dáme. Nejlépe kluci chodí ba dokonce kolikrát i utíkají když si lehnu a je čas krmení...To valí jeden přes druhého , nic je nezastaví:o).Jinak na malých nožkách stojí velice vratce. Vždy udělají jen pár kroků a buch,už leží na bříšku, to je ale neodradí a snaží se znova a znova, až z té námahy vždy usnou.

     Moje panička je stále sleduje, jestli je vše jak má být. Někdy mám i pocit, že se o ně stará víc než o mě. Já se o svoje děti dokážu postarat sama, že.  Ona se má starat o mě. Je pravda, že když přijde domů, řekne ahoj mamino, pohladí mě a poplácá po boku. Jde se mnou ven a dá mi dobré papaní, ale to je tak všechno.  Tak jsem si té pozornosti chtěla trošku vynutit a paničku nazlobila.

     Zrovna se chystalo uklízení boxu. Panička vytáhla všechny štěnda s každým se pomazlila a dala je do bedničky a se mnou se nepomazlila. Tak jsem vlezla do boxu, zrovna když paničky vytahovala deku na které ležíme. "Nino, no tak Nino mazej ven" já nic, lehla jsem si. "Ninušo šup" a ukázala prstem na můj pelíšek. Já stále nic, no co co taky by mě mohla jednou vynést a pomazlinkovat , ale panička byla jiného názoru. Přísně si stoupla a zavelila " k noze". To už sem musela, tento povel dobře znám. Vylezla jsem velice neochotně ven a přišla k noze. "Vidíš, že to jde, babo jedna" Panička si opět dřepla k boxu a vytáhla deku. Vzala mokrou hadru a začala box utírat. Pomalinku jsem se přikradla zezadu a než  hadru vymáchala, byla jsem v boxu zas. "Ninule, ale mazej ven" paniččin hlas zněl velice rozzlobeně. Chytla mě za kůži na krku a potáhla k sobě. Neochotně jsem vylezla ven. Jen jsem paničku ovšem obešla a znovu vlezla do boxu... To jsem neměla dělat. Vím, že má panička moc práce a že jí to ztěžuju, ale já se chtěla jen mazlit, nic víc. Panička se rozzlobila. Otevřela dveře na dvůr a bylo jasno." Mazej ven uličnice jedna, s takovou to nedodělám nikdy. Šup, šup. "Pomalým krokem jsem se odšourala ven. Sedla jsem si za dveře a čekala až se otevřou. Panička zatím douklízela box, dala nám tam čistou deku a moje psí mimča uložila do čistého. V duchu jsem si říkala, to chci tak moc ? Sama jsem si odpověděla, že ano. Já jsem už velká ženská a tak nemůžu chtít aby se mnou panička zacházela jako s malinkým štěňátkem. Když pak panička otevřela dveře, hodila jsem na ní ten nejsmutnější pohled,jaký umím. Panička hned věděla, že se stydím za to, jak jsem otravovala. "Ty jedna žárlivá ženská, to víš, že jsi můj pesánek" Panička mě pustila dovnitř, podrbala mě za uchem a pohladila po zádech. No a já spokojeně utíkala spočítat ty svoje kluky.